Hra na hraně

Naše škola zajistila pro žáky osmých a devátých ročníků přednášky o hazardním hraní, které vedla paní Mgr. Yvona Kopečková ze Společnosti Podané ruce o.p.s., z Centra komplexní péče ve Zlínském kraji. Vysvětlovala žákům, že gambling neboli patologické hráčství je v mezinárodní klasifikaci nemocí zařazeno mezi závislosti. Léčba této závislosti je hodně náročná a zdlouhavá, často se i po vyléčení vrací znovu závislost, podobně jak je tomu i u jiných závislostí třeba na alkoholu. Žáci byli seznámeni s varovnými signály patologického hráčství a paní na skutečných příbězích lidí demonstrovala, jak smutně a někdy i tragicky gamblérství končí.

Níže si můžete přečíst názory osmáků, kteří se tohoto projektu zúčastnili.

"Na Hře na hraně bylo super, že nám to zabralo hodně hodin. Za tu dobu mi docvaklo, že i když nám přijde, že jsme vyhráli, tak ve skutečnosti jsme utratili více peněz, než si dokážeme představit. Dokonce je více pravděpodobnější, že vás zasáhne blesk, než že vyhrajete. Devětkrát hodíte mincí a devětkrát vám padne orel. Jaká je šance, že vám padne znovu? "

Vláďa

"Projekt byl zajímavý a určitě i poučný. Bavilo mě soutěžení, kde jsme si měli vyzkoušet, jak je špatné hrát sázkové hry. Taky bylo super, že jsme se neučili. Každá přednáška trvala dvě hodiny a celkem těch přednášek byly tři. Takže 6 hodin. Paní byla příjemná a dokázala vše vysvětlit. Taky bylo super, jak Lukáš, Andrea a Tomáš hráli představení, u kterého bylo hodně zábavy. Za hry, které jsme vyhráli, jsme byli oceněni bonbóny. Bylo to super."

Vojta G

"Zjistili jsme, že gambling se nevyplácí, protože je strašně malá pravděpodobnost na výhru, skoro nulová. Hlavní roli hraje rozhodování, které nesmí být unáhlené. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je sázet a skoro nikdo se nedostal do plusu. Že je to strašně jednoduché si vybudovat závislost na gamblingu, například na hracích automatech, ruletě, kartách a podobně. Poslední hodinu jsme měli hru, jak těžké je odolat nátlaku ostatních. Nejlepší byla hra o bonbóny, kde vyhrál jen jeden jediný žák. A tak jsme zjistili, kolik vsazených bonbónů (peněz) zůstává těm, kteří na gamblerech nejvíce vydělávají."

Honza

"Na Hře na hraně mě nejvíce zaujalo, že nad automatem nejde dlouhodobě vyhrávat a to, že Los Angeles je postavené z toho, co lidé v Americe prosázejí. Hra na hraně mě bavila jen díky tomu, že jsem vyhrál 10 bonbónů v ruletě. Jinak to bylo celkem nudné a spolužáci hodně vyrušovali.

           Vojta F.

"Hra na Hraně byla hlavně o tom, že nám paní povídala příběhy lidí, kteří díky gamblingu přišli o všechno. Paní pouštěla prezentace, povídala a bylo to celkem logicky pochopitelné, ale ne moc zábavné ani poučné. A hlavně jsme neměli fyziku a dějepis. Navíc jsem dostal při jedné hře dva bonbóny, takže asi OK. Výuka byla strašně nudná, radši bych se učil zeměpis. Výuka mohla být více naučná a zábavnější. "

Pavel

"Paní byla vcelku příjemná, pokud jsme nevyrušovali. Uměla všechno vysvětlit, vždyť to byla taky její práce. Líbilo se mi soutěžení za bonbóny, taky scénka apod. Dozvěděla jsem se vlastně skoro vše, co už jsem dávno věděla. Líbilo se mi, že jsme se taky neučili a to je tak asi vše, nevím, jak bych to více okomentovala."

Simona P.

.

"Hra na hraně se mi vcelku líbila, ale do života mi to asi nic nedalo. Bylo to zajímavé, ale nic nového jsem se nedozvěděla."

Simona D.

"Hráli jsme hry o bonbóny a prohrál jsem to o 1 bod. Bavili jsme se o gamblingu a bylo to poučné a zábavné. Paní nás chtěla poučit o tom, že hrát automaty a jiné návykové hry je špatné a že jakmile začneš hrát, tak už neskončíš. Ale když ti někdo pomůže, například máma, táta, přátelé, můžeš se z toho dostat. Ale když ti nikdo nebude pomáhat, skončíš sám bez majetku, bez peněz a pod mostem."

 Vašek

"Hra na hraně se mi celkem líbila, až na některé věci. Dověděla jsem se moc nových informací. Paní byla milá a rázná. Celkem se to dalo, když to bylo místo vyučování."

 Simona V.

"Tož bylo to nudné, jenom nás paní poučovala o něčem, o čem už víme. Dobré bylo na tom, že říkala, že už je hodně lidí, kteří z toho zůstali na psychiatrii nebo skončili v blázinci. Měli velké dluhy a bylo jim přednější si radši vsadit nebo jít hrát automaty, než něco koupit své rodině. Já vím, že bych na to v životě nesáhla, protože ona říkala, že ten automat jen vydělává a vy jen utratíte peníze, na které jste měsíc dřeli a během 30 minut nic nemáte. Ta žena nám radila dobře."

 Eliška