Literární soutěž icm 2019 - Jsem rád, že máme demokracii, protože...

05.12.2019

Informační centrum v Uherském Hradišti vyhlásilo v září literární soutěž k 30letému výročí od sametové revoluce. Žáci škol okresu Uherské Hradiště psali práce na téma Ještě, že máme demokracii, protože…

Této soutěže se zúčastnily desítky žáků, z nichž 5 bylo z naší školy.  Tadeáš Rada z 8. třídy se stal vítězem celé soutěže. Předávání cen proběhlo 5. 12. 2019 v 16:30 na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti v rámci Mikulášského reje. Děkujeme všem, kteří přišli našeho žáka podpořit na náměstí, a Tadeášovi ze srdce gratulujeme.


Pokud si budete chtít díla zúčastněných žáků přečíst, všechna budou přílohou časopisu Ičko.


FOTOGRAFIE a videozáznam z vyhlašování


Mgr. Hana Jurásková

Vítězná práce: 

Co je vlastně demokracie? Snad možnost cestovat, podnikat, vyznat víru, studovat v zahraničí anebo jen tak si koupit kdykoliv banány v obchodě či nebát se říct vlastní názor.

            Čím více se zamýšlím, tak zjišťuji, že můj vděk patří všem, kteří za demokracii bojovali a dokázali porazit totalitní režim. Vím, že doba před sametovou revolucí, která nám přinesla převrat, nebyla vůbec jednoduchá.

            Můj dědeček mně často vyprávěl, jak zažíval šikanu ve škole od svého třídního soudruha učitele jen proto, že jeho rodiče nechtěli vstoupit do KSČM a dědečkovi nedovolili být pionýrem a později členem Socialistického svazu mládeže. Právě proto nemohl studovat na gymnáziu, i když měl výborné známky.

            Maminka si zase přála jít na pedagogickou školu, což se jí nepodařilo z podobného důvodu.

            A jak se mám já? Můžu se zabývat tím, co mě baví. Těšit se, že pokud budu mít píli, tak si splním sen stát se lékařem a pomáhat druhým lidem. Vlastně vše záleží na mně, nikdo mi nezakazuje studovat, cestovat, hrát na varhany, učit se jazyky, prostě žít si své touhy. Mám 13 let a procestoval jsem spoustu států. Kdyby nebyla demokracie, neviděl bych krásná místa, neochutnal cizí kuchyni a možná bych se ani neokoupal v moři.

            Maminka mi říkává, že v době, kdy se začal z naší republiky stávat demokratický stát, se účastnila manifestace a v Praze na Letenské pláni zvonila klíči. Vzpomíná, jak plakala… plakala radostí, že svítá naděje na svobodu, možnost studovat, cestovat… Tím vlastně na splnění jejích snů. Když se chtěla této manifestace zúčastnit, rodiče se o ni báli, aby se jí něco nestalo. Dědeček ale řekl, že ji musí pustit, protože by jinak vychovali zbabělce. A moje mamka je dodnes vděčná svým rodičům, že ji pustili a ona se mohla zapojit s ostatními studenty.

            A co já? Poznal jsem jen krásný, bezstarostný život. Vlastně je mi smutno, až úzko, za všechny, kdo trpěli ve vězení jako političtí vězni, ale i za ty, kteří jen nemohli žít tak, jak chtěli oni samotní.

            I když jsem se nad tímhle tématem do hloubky zamýšlel málokdy, tak jsem za něj rád. Pochopil jsem, že to, co se nám zdá automatické, například, že máme mír, svobodu, volnost, se může kdykoliv změnit. Proto si musíme demokracii opečovávat, vážit si jí a zdůrazňovat malým dětem, i nám teenagerům, že demokracie je vlastně dar, kterého si musíme vážit. Je důležité respektovat názor každého člověka a brát ho jako jedinečnou osobnost. Myslím, že pokud se toto dokážeme naučit, tak náš demokratický stát bude to, co se zpívá v naší hymně, kterou miluji, prostě zemský ráj to na pohled.


Tadeáš Rada, 8. ročník

© 2020 Základní škola Františka Horenského / Prohlášení o přístupnosti / web by icard.cz