ZÁŘÍME I V ČEŠTINĚ

V lednu se naše škola už tradičně zúčastnila literární soutěže pořádané knihovnou B. B. B.  Píšu povídky, píšu básně... Tentokrát bylo téma složitější -  Labyrint světa, knížky a Jan Ámos Komenský. Žáci si mohli vybrat prózu nebo poezii a zpracovat toto téma po svém. Někteří z nich dokonce studovali informace o Janu Ámosovi Komenském a ve svých pracích nové informace využili. 

V loňském roce jsme si odnesli spoustu ocenění, a proto jsme byli velmi nedočkaví, jak soutěž dopadne letos. 

Pojďte se radovat spolu s námi - máme 5 medailí.

V kategorii 4. a 5. tříd:

a) poezie - 2. místo získala Klára Pernicová ze 4. třídy

V kategorii 6. a 7. tříd: 

a) poezie - 2. místo získala Tereza Pernicová z 6. třídy 

b) próza - 1. místo získala Karolína Horková z 6. třídy 

V kategorii 8. a 9. tříd: 

a) poezie - 2. místo získala Kateřina Minaříková z 8. třídy

                   3. místo získala Simona Doležalová z 9. třídy 

Celkem se v letošním roce vybíralo ze 188 prací, umístěným žákyním moc gratulujeme! Všem ostatním děkujeme za účast. 

Je škoda, že v letošním roce nemohou být vítězné práce oceněny v takové slavnostní atmosféře městského kina Uherské Hradiště, jako loni. Na loňské slavnostní vyhlášení s námi můžete zavzpomínat na tomto odkazu.

Knihovna se snažila najít alternativu a na vyhlášení vítězů se můžete podívat v následujícím videu. 

Mgr. Hana Jurásková 

Vítězné práce našich žákyň: 

Jaké by to bylo, kdyby místo paní učitelky vešel do třídy Jan Ámos Komenský?

Bylo po zvonění. Všichni jsme seděli v lavicích. Najednou do třídy vešel pan ředitel a řekl: „Paní učitelka je nemocná, proto jsem za ni našel náhradu. Dneska vás bude učit pan učitel Komenský.“ Ředitel odešel. Něco nám to jméno říkalo…

Do třídy vešel učitel a začal se představovat: „Jsem Jan Ámos Komenský. Určitě jste o mně už slyšeli.“ Všichni jsme se na sebe překvapeně podívali, jestli to není náhoda nebo nějaký vtip. Ze zadní lavice se ozvalo: „Ne, neslyšeli.“. Učitel povídal dál: „Znáte školu hrou?“. Všichni jsme tuhle větu znali. V tu chvíli jsme si uvědomili, že nejde o shodu jmen, ale opravdu před námi stojí sám Učitel národů. Zeptal se nás na nemožné: „Chtěli byste cestovat časem?“. „Ano!“, ozvalo se třídou jednohlasně. Najednou se před námi objevila brána času, naše lavice se zvedly a my jsme vletěli do brány.

Objevili jsme se v době kamenné a pan učitel řekl: „Jsme na místě, kde dnes stojí škola.“.  Všude byli mamuti, lovci mamutů a jejich ženy. Byla nám obrovská zima, a tak se pan učitel rozhodl, že raději vyrazíme dál. Zavřeli jsme oči a po jejich otevření jsme žasli. Byli jsme na Velké Moravě a všude kolem nás se pohybovali tehdejší obyvatelé. Procházeli jsme se vesnicí a potkali jsme Cyrila s Metodějem, kteří se na ulici zrovna dohadovali o názvu nového písma. Přesunuli jsme se dál. Vedle nás byl v kapli svatý Václav. Zrovna se modlil. Nechtěli jsme ho vyrušovat, a tak jsme pokračovali dál v naší cestě.

Ocitli jsme se na Pražském hradě. Slyšeli jsme, jak si Karel IV. povídá s nějakým pánem o Karlštejně a Chrámu Svatého Víta. Najednou jsme stáli na Bílé hoře. Viděla jsem, že panu učiteli ukápla slza. Zeptala jsem se ho proč. Pan učitel mi odpověděl: „Toto je pro mě smutné období.“. Povzdychla jsem si. Cestovali jsme dál.

Najednou jsme byli v laboratoři Rudolfa II.. Slyšeli jsme, jak si povídá s vědci a viděli jsme sbírku vzácných obrazů, soch, knih a mnoho dalšího. O pár let později jsme stáli na zámku a naproti nás seděla Marie Terezie. Okolo trůnu běhaly děti a královna byla hodně unavená, v ruce držela knihu. Pan učitel řekl: „Díky této ženě chodíte do školy.“. Vzadu se ozve spolužák: „Alespoň víme, kdo za to může.“.

Letěli jsme časem dál. Stáli jsme v kanceláři. Za stolem seděl pán a psal. Řekla jsem: „Tohoto pána už jsem viděla!“, na což mi učitel odpověděl: „Znáte ho všichni. Je to pan Palacký. Můžete ho vidět třeba na bankovce. Díky tomuto pánovi máme češtinu.“.

Objevili jsme se v davu. Všichni jásali. Projel kolem nás nějaký pán na koni. Učitel začal povídat: „Jsme v roce 1918. Na koni sedí náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Je konec 1. světové války.“.

Najednou jsme se ocitli v dalším davu, ale jeli tam tanky a na tancích seděli vojáci. Všichni jásali. Pan učitel začal povídat: „Je rok 1945 a konec 2. světové války. Na tancích sedí naši osvoboditelé.“.

Byli jsme na náměstí. Na náklaďáku stál a mluvil přísně vypadající pán, který mluvil k lidem a oslovoval je soudruzi a soudružky. Učitel začal vysvětlovat: „Toto je Klement Gottwald a Zlín, který znáte, se jmenuje Gottwaldov. Děti, a bude hůř.“.

Stáli jsme o pár let dál. Opět jsme viděli tanky, ale už to radostně nevypadalo. Tanky totiž střílely! Pan Komenský nás začal utěšovat: „Nebojte se, všechno nakonec dobře dopadne, za několik let bude líp.“.

Pohybujeme se místem, na kterém jsem už určitě byla. Tedy, spíš stojíme v davu lidí, ve kterém se příliš hnout nedá. Co to je za hluk? Všichni kolem nás zvoní klíči. Učitel začal vysvětlovat: „Toto je sametová revoluce, támhle je budoucí pan prezident, Václav Havel. Děti, ale za chvilku nám zvoní. Ještě vám musím honem něco ukázat.“ Luskl prsty a řekl: „Vidíte? Právě se nám objevili naše nové hranice. Je rok 1993, kdy jsme se stali samostatným státem. A teď už je čas vrátit se do třídy.“.

Sedíme ve svých lavicích a házíme na Učitele národů obdivné pohledy. „Tak na shledanou děti. Doufám, že až příště přijdu, tak se spolu zase něco naučíme.“, rozloučil se a odešel. Ještě dnes, po tolika letech, pořád vzpomínám na nejlepší vyučovací hodinu, kterou jsem v životě zažila.

Karolína Horková, 6. třída, 1. místo, próza ​

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak by vypadala má škola snů?

Učitelé s duší anděla

by slušně vysvětlili, co se nedělá.

Pro učitele křeslo, pro děti pohovku

na koberci! A ne jen za stovku.

Mít velkou třídu s okny,

truhlíky a v nich květiny.

Ta okna se zlatým rámem

a žaluzie, které otočit zvládnem.

Mít školního mazlíčka –

rybku, želvu, králíčka.

Tohle je má škola snů,

to je však otázka mnoha dnů.

Jak by měl vypadat nejlepší učitel?

Kdyby se stali učitelé anděli,

byli by v hodinách fakt hodně skvělí.

Nedávali by nám domácí úkoly,

a chodili bychom na procházky – místo sezení uvnitř školy.

Uměl by všechno skvěle vysvětlit

a na tabuli krásně názorně nakreslit.

Byl by opravdu spravedlivý

a nebyl by zahořklý a nudivý.

Každý má anděla v sobě,

část něj je i v tobě.

Všichni učitelé kousek z něj mají,

moc pro nás žáky znamenají.

Ideální školní den

Za slunečného rána v pátek

po cestě nepotkám žádný zmatek.

Na hodinu se nachystám v klidu a pohodě,

nic nenechám jen tak náhodě.

V angličtině nebýt zkoušený

 a z dějepisu nebýt vystrašený.

Nepočítat slovní úlohy v matice

a v pracovce zalévat pomocí hadice.

U oběda v dlouhé řadě nestát,

ty, co předbíhají, už nemůžu vystát.

To byl můj ideální školní den,

doufám, že to není jenom sen.

Tereza Pernicová, 6. třída, 2. místo, poezie 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ideání školní den

aneb ,,Sen záškoláka“.

Můj nejkrásnější školní den

je bohužel jen pouhý sen.

Byl by jen jednou v roce

radostný jako Vánoce.

Byl by jen tělocvik, kreslení, zpěv.

Přehlíželo by se zlobení, řev.

Za vyrušování a orgie,

byla by zvláštní prémie.

V poledne oběd - salát a řízeček,

tomu by odolal snad jenom blbeček.

Po řízku miska plná ostružinek,

potom samozřejmě dlouhý odpočinek.

Pak by nás všechny, těžko věřit tomu,

zavezl třídní autem Škoda domů.

Škoda jen, škoda jen, je to sen, je to sen.

Škoda, škoda, škoda...

Jak by měl vypadat nejlepší učitel

Nejlepší učitel, co ho chci mít,

musel by vypadat jako Bred Pitt.

Do školy jezdil by pořádným žihadlem,

schody by zdolával přemetem nad madlem.

Přišel by do třídy, odložil desky.

Co je to za chlapa? Neumí česky!!!

Jaké by to bylo, kdyby do třídy místo paní učitelky/pana učitele vešel do třídy Jan Ámos Komenský.

Jan Ámos Komenský a v naší třídě?

Hned by se rozhlížel po hadru, křídě.

Asi by ho trochu zaskočilo,

co by v ní okolo všechno bylo.

Interaktivní tabule, internet, CD a DVD.

Asi by dlouho přemýšlel,

kam až to všechno povede.

Počítače a tablety, dálkové ovládání.

Ten by se asi podivil,

co je tu všechno k mání.

Naštěstí nás jen zasněně,

sleduje z obrázku na stěně.

Kateřina Minaříková, 8. třída, 2. místo, poezie

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------​

Jaké by to bylo být učitelkou?

Odpoledne bych došla ze školy,

nemusela bych dělat žádné úkoly.

Žákům bych písemky dala,

až by je z toho bolela hlava.

Písemky bych opravila

a přitom šálek kávy pila.

Známkou budou hodnoceni,

která se dnes velmi cení.

O přestávce bych šla do sborovny,

připravit se na další terory.

Prohodila pár slov s učiteli,

a pak šla do další třídy.

Jak by vypadala má škola snů?

Má škola snů by vypadala,

jako by z jiné dimenze byla.

Všude samí jednorožci,

těch přece není nikdy dosti.

Samozřejmě nesmí chybět také růžová,

která by po celé škole byla.

Všude samá radost a dětský smích,

no panečku, co si přát víc!

Ve třídě by světla zářila,

a samá radost se z nich šířila.

Takovou školu mít,

o tom se mi může jenom snít.

Jak by měl vypadat nejlepší učitel?

Nejlepší učitel by měl vypadat tak,

že se nebude přetvařovat.

Bude vždycky upřímný,

i když se nám to někdy nelíbí.

Pořád by se jenom smál

a ostatním by radost rozdával.

Takového učitele,

to by chtěl přece každý, ne?

Se vším by nám poradil

a nikdy nás nezradil.

V nouzi by nás nenechal,

a pomocnou ruku by nám vždy podal.

Simona Doležalová, 9. třída, 3. místo, poezie