dopis třídy, vzpomínka
V pondělí 14. září odešel do učitelského nebe náš kolega Jaroslav Chmel, který pár let učil na naší škole německý jazyk a pracovní výchovu. Současná devátá třída je na škole jediná, která ještě pana učitele aktivně zažila. Učil zde v šesté třídě pracovní výchovu a následující dva roky němčinu a opět pracovní výchovu. Rádi bychom na něj alespoň krátce zavzpomínali a poděkovali mu za jeho předávání nejen vědomostí, ale i životních mouder. Já ti, milý Jardo, děkuji za tvé přátelství, bezmezný humor, předávání mnoha neocenitelných rad a tvůj férový přístup ke všem. Rád budu na tebe vzpomínat.
Mgr. Radim Zapletal
Poděkování dívek deváté třídy:
„Vážený pane učiteli,
chtěly bychom Vám poděkovat za tři společně strávené roky. I přesto, že jsme nebyly v němčině moc dobré, v hodinách jsme se s Vámi hodně nasmály. Vaše rady do života si budeme i nadále připomínat. Rády vzpomínáme na Vaše vyprávění z mladých let a společné zážitky, např. když jste nás učil, jak přišívat knoflíky, ale pak jste je stejně všechny urval. Nejvíc jsme si užily vánoční pohodu při poslouchání koled, dívání se na německé pohádky a hraní binga. Vždy se rády zasmějeme nad Vaší propiskou v hrnku s kávou.
Za vše, co jste nám předal, děkují děvčata z 9. třídy“
Poděkování chlapců deváté třídy:
„Für Herr Chmel.
Vážený pane Chmel,
byl jste vtipný a velice pěkně se s Vámi povídalo o Vašich zážitcích a o Vašich snech. Stále budeme vzpomínat na to, jak jste nám pomáhal objednat v KFC v Budapešti nebo jak jste nám vykládal o milionové svatbě, na které jste byl. Do paměti máme vrytou písničku Der Nikolaus. Děkujeme, že jste nás naučil poznat rozdíl mezi vrutem a šroubem. Nyní nás nemá kdo učit, jak správně zametat či zalévat stromy na školní zahradě.
Budeme na Vás v radosti vzpomínat. Auf wiedersehen. Pánové z 9. třídy.“